Manželé manželům aneb manželství jako cesta ke svatosti

Texty pro společenství manželů pro rok 2015

Autorka textů: MUDr. Jitka Krausová OV, připravilo Centrum pro rodinný život.

Manželé Louis a Valeria Ama Wandete

  • Louis * 1877, křest 1898, † 1949
  • Valeria Ama * asi 1883, křest 1902, † 1948
  • Svatba: 1903
  • Děti: dvě

První africký manželský pár směřující společně k blahořečení pochází z Pobřeží slonoviny. To je stát v západní Africe u Guinejského zálivu, sousedící s Ghanou a dalšími zeměmi. Na pobřeží jsou laguny a úrodné nížiny plné plantáží kávovníků, kakaovníků a olejových palem, odkud pocházejí skoro dvě třetiny světové produkce kakaa. Na severu se táhnou méně osídlené savany a mezi tím je divoký prales. Obyvatelstvo tvoří mnoho kmenů hovořících celkem 65 jazyky. Proto je francouzština jazykem úředním i používaným v praxi pro komunikaci mezi lidmi z různých kmenů. Katolíci tvoří asi pětinu obyvatel, hlavně na jihu, asi třetinu muslimové, ti jsou zase víc na severu, a zbytek se hlásí k tradičním náboženstvím. Jde vlastně o šamanismus, víru v duchy s magií, ale také s oběťmi duchům a bůžkům. Tato tradiční víra někdy prolíná i do života některých křesťanů a muslimů. Vždyť i u nás katolíci přijímají praktiky New age, především když jde o nemoc. V Africe je to ovšem „Old age“ – víra starého věku, která si i v současnosti pro magické zajištění moci či zdraví a podobně žádá ty nejsilnější oběti, to jest lidi. Dozvídáme se o tom z jiných afrických zemí, hlavně z Nigérie. Ohroženy jsou především děti, mladiství plní čerstvé síly a lidé něčím zvláštní, jako albíni, dvojčata a rodičky dvojčat. Síla oběti se přenáší na toho, pro koho se obětuje, a někdy je k zesílení třeba nejen prosté smrti, ale i mučení. Ne vše v Africe je nevinné přirozené náboženství, které ti fanatičtí misionáři ničí, jak někdy čteme v médiích. Strach z duchů, z jejich moci svíral země před křesťanstvím a tam, kde není křesťanství zakořeněno nebo ztrácí sílu, opět přichází vláda jiných mocností.


Tato krásná země byla francouzskou kolonií. Francouzi ale dlouho ovládali jen část u pobřeží a až od poloviny 19. století postupovali na sever a kontrolu nad celou zemí získali teprve na konci 19. století. V roce 1960 vznikla nezávislá republika, která dlouho patřila k prosperujícím zemím Afriky. V zemi byl mír, i když pod tuhým režimem prezidenta – vládce. Po ekonomické krizi jsou od přelomu tisíciletí nepokoje, občanské války, kdy musejí občas zasahovat sousední armády, OSN či francouzské síly. V současné době vláda ovládá jen jih, rebelové sever (velmi zjednodušeně). Historie Afriky i našich manželů je také nerozlučně spojena s otroctvím. Právě z Guinejského zálivu putovaly velké zásilky otroků do Ameriky, zejména z Ghany. Pobřeží slonoviny bylo mnohem víc ušetřeno. Otroci byli v Africe běžnou součástí společnosti i před příchodem Evropanů. Ti ale rozvinuli obchod s nimi zcela novým masovým způsobem, při němž docházelo k velikým hrůzám. Svědomí většiny a vlád se proměňovalo postupně. Francie zrušila otroctví i ve svých koloniích roku 1848, ale ve skutečnosti tolerovala dále otroctví mezi místními obyvateli, kteří zrušení veškerého otroctví prostě nedokázali pochopit. Navíc Francie zemi ještě postupně dobývala, a vše se proto v tomto směru měnilo jen pozvolna. Ostatně dodnes jsou v Africe otroci. Dle odhadů OSN je v Africe a Asii okolo dvou set milionů otroků. Přímo v Pobřeží slonoviny je mnoho otroků – dětí a mladistvých, pracujících na plantážích někdy i od svých 5–6 let! Jsou ohroženi dřinou, úrazy, otravou pesticidy, nemohou do školy. Do otroctví je buď prodali jejich chudí rodiče, nebo byli uneseni. Odkud je kakao, káva v naší domácnosti? Někdy to nelze ani zjistit. Nepodílíme se tak nepřímo „v nevinnosti svých rukou“ na těchto věcech? Je z toho nějaký únik? Půst od všeho z kakaa nebo kupovat výrobky Fair trade, samozřejmě dražší? Jsou lidé, i nevěřící, kteří z důvodu svědomí kupují kávu a čokoládu jen Fair trade, aby – jak mi řekla jedna nevěřící žena – se nepodíleli na zvěrstvech tam, kde o nich vědí a kde se tomu lze vyhnout. Nepovažujme je za extremisty, možná jde o prorocké znamení opravdové spoluzodpovědnosti lidské rodiny. „Všichni jsme dětmi jednoho Otce,“ řekl papež Benedikt v Africe. Prorocké jednání nebývá ovšem hned pochopeno a přijímáno. Je to záležitost svědomí jednotlivce podle jeho informací, okolností a vedení Duchem Svatým. Snad nás má nejdříve vést i k zamyšlení nad zodpovědným přijímáním informací, zkusit se na ně podívat Ježíšovýma očima. Tak to je k vlasti našich hrdinů.


Louis se narodil v roce 1877 na severu země a dostal jméno Wandete, což znamená „ten, který nemá otce“. Jednoho dne jeho vesnici zničil nájezd jiného kmene. Lidé uprchli, nebo byli zabiti, nebo – jako jeho matka – upadli do otroctví. Louis utekl a našla ho malá skupina francouzských vojáků, kteří jej vzali do misie v Gran Bassam. Zde se ho ujal P. Bedel. Po přípravě byl pokřtěn o Vánocích roku 1898 a P. Bedel jej pak poslal jako pomocníka do komunity sester v Dabou, kde se seznámil se svou budoucí ženou. Valeria Ama se narodila asi v roce 1883 v Krinjabo na jihu země. Jako dívka byla otrokyní u zámožného obchodníka, který ji týral. A dokonce snad byla určena jako pohřební oběť. Utekla proto k jedné francouzské dámě, která jí chtěla dát svobodu. Její manžel ale chtěl, aby dívku vrátila zpět jejímu pánu (jen nemít žádné problémy, že ano). Proto jí madam dala doporučující dopis pro kněze a poslala ji do Gran Bassam. Valeria šla pěšky osmdesát kilometrů v obavách, že ji chytí, ale došla. P. Bedel ji svěřil sestrám, a když se tyto v roce 1899 stěhovaly do Dabou, šla Valeria s nimi. Zůstala v jejich péči, i když její pán požadoval, aby mu jeho uprchlou otrokyni vrátily. Bohu díky, koloniální zákon stál na její straně, i když zvyky ještě ne. U sester získala dobrou formaci. A 13. dubna 1902 přijala křest a Eucharistii, o měsíc později byla biřmována. A za rok se v Dabou konala svatba Louise a Valerie. Měli dvě děti. To je v Africe málo a pro muže jasný důvod hledat si další ženu, protože jeho čest se odvozuje i od počtu zplozených dětí. Takový je duch černého světa – Kristus je ale osvobodil z moci duchů i předsudků.


V roce 1904 oba manželé s P. Bedelem spoluzakládali církev v Korhogo. Několik mil odtamtud založili Village of liberté, osadu pro osvobozené otroky, v níž se také usadili. Působili jako katechisté. I dnes jsou katechisté (neplést s katechety!) základní složkou církve v Africe. Jde o laiky, muže nebo manželské páry, spolupracovníky kněží. Jsou odborně připraveni a formováni, mají misi církve. A působí v přidělených farnostech, kde vedou obec, vyučují, připravují ke svátostem, vedou bohoslužby slova a podobně. Kněz přijíždí třeba měsíčně nebo jen několikrát ročně. Plat většinou nemají nebo jen minimální a žijí z darů farníků a z toho, co si vypěstují. Takovými katechisty byli i naši manželé. Po válce byl Louis zástupcem křesťanské komunity a podílel se na vzniku a udržení dobrých vztahů všech tří komunit v oblasti – křesťanské, muslimské a tradiční. Blahoslavení tvůrci pokoje! Na synodu o rodině nyní svědčili manželé z Pobřeží slonoviny – křesťanka a muslim – o možnosti harmonického manželství. Snad i k tomu kdysi Louis připravoval půdu. Roku 1925 jej papež Pius XI. vyznamenal medailí Bene merenti za zásluhy o církev. Zažili ještě smrt obou svých dětí a v lednu 1948 zemřela i Valeria a Louis ji následoval 2. března 1949. Jejich pověst svatosti rostla dál, až roku 1994 byl diecézní proces předán do Říma. Jejich země a celá Afrika zmítaná nepokoji potřebuje jistě přímluvce a vzory pokoje mezi lidmi různého náboženství.

Otázky k zamyšlení

  • Jakou máme představu o křesťanství v Africe? Známe CSI a jejich modrobílé bulletiny o boji s otroctvím v Africe? Doporučuji přečíst aspoň jeden. Jsou k dispozici ve farnosti?
  • V modlitbě se zamysleme, co může naše rodina udělat v boji proti otroctví (modlitba, podpora CSI, občasný půst od podezřelé čokolády, kupování Fair trade výrobků atd.). Ale jen ve svobodě a jednotě, prosím.
  • Louis a Valeria žili osvobozeni Kristem. Od čeho, jakých názorů a předsudků mne/nás osvobozuje víra v Krista? Nenechám/e se ovlivnit nesprávnými názory a strachy?
  • Vážím si svědomí druhých, nebo mne dráždí jiné názory (abstinenti, vegetariáni, fair trade atd.)?

Modlitba vlastními slovy

Obraťte se k manželům Wandete, aby vám pomáhali v osvobozování se od předsudků, nezájmu a či zbytečných strachů a pomáhali vám ke svobodě v Kristu.

Společná modlitba

Bože, Otče nás všech, který jsi nás povolal ke svobodě Božích dětí, děkujeme Ti za pravou svobodu v Kristu a prosíme o vysvobození od všeho, co brání následování Krista v pravdě a lásce. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.