Společenství manželů

Z promluvy papeže Františka při setkání rodin 27. 10. 2013, nám. sv. Petra

„Kdo uzavírá svátostný sňatek, říká: „Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.“ Snoubenci v té chvíli nevědí, co se stane, nevědí jaké radosti a jaké bolesti je čekají. Vydávají se jako Abraham na společnou cestu. A to je manželství! Vydat se na společnou cestu, ruku v ruce, a přitom se svěřit do velkých rukou Páně. Ruku v ruce, vždy a po celý život! A nedat šanci provizorní kultuře, která krájí náš život na kousky! S touto důvěrou ve věrnost Boží čelit všemu, beze strachu, zodpovědně. Křesťanští manželé nejsou naivní, znají problémy a protivenství života. Nemají však strach vzít na sebe svoji odpovědnost před Bohem a společností, aniž by utíkali nebo se izolovali či zříkali poslání založit rodinu a přivést na svět děti. – Ale dnes je to těžké, otče... Jistě, je to těžké. Je zapotřebí milosti a milost nám dává svátost! Svátosti nejsou životní dekorací! Ó jak krásná svatba, krásný obřad, krásná slavnost... Toto však není svátost, to není svátostná milost. To je pouhá dekorace! A milost není na ozdobu života, nýbrž k tomu, aby nám dala sílu pro život, učinila nás odvážnými, abychom mohli jít dál! Nikdy se tedy neizolovat, vždycky spolu. Křesťané si udělují svátost manželství, protože si uvědomují, že ji potřebují. Potřebují ji, aby byli sjednoceni a plnili poslání rodičů. „V dobrém i ve zlém až do smrti.“ Tak to říkají manželé ve svátosti manželství, během níž se modlí společně i s celým společenstvím. Proč? Protože se to tak dělá? Nikoli. Činí tak, protože to potřebují na dlouhou cestu, kterou se mají společně ubírat. Dlouhou cestu, nikoli po kouskách, ale nastálo. A potřebují pomoc Ježíše, aby kráčeli s důvěrou, aby se denně vzájemně přijímali a každý den si odpouštěli! A toto je důležité: umět si v rodinách odpouštět, protože všichni máme nedostatky, všichni! Někdy děláme nedobré věci, které druhým ubližují. Je třeba mít odvahu žádat omluvu, když v rodině chybujeme... V životě zakouší rodina mnoho krásných momentů: odpočinek, společný oběd, vycházka do parku, návštěva u prarodičů, návštěva u nemocného... Chybí-li však láska, chybí radost, chybí slavnost. A lásku nám vždycky dává Ježíš: On je nevyčerpatelný pramen. On nám ve svátosti dává svoje Slovo, dává nám Chléb života, aby se naše radost naplnila. Náhražková, je časově omezená tj. bez kořenů a předpokládaného pokračování, jen pro tuto omezenou chvíli, místo něčeho co se nyní nedostává a chybí, připadá to moc náročné