Manželé manželům aneb manželství jako cesta ke svatosti

Texty pro společenství manželů pro rok 2015

Autorka textů: MUDr. Jitka Krausová OV, připravilo Centrum pro rodinný život.

Manželé Giovanni a Rosetta Gheddo

  • Giovanni Gheddo * 1900, † asi 17. 12. 1942 (ve 42 letech)
  • Rosetta Gheddo, roz. Franzi * 3. 12. 1902, † 26. 10. 1934 (ve 32 letech)
  • Svatba 16. 6. 1928
  • Děti: celkem sedm (čtyři zemřely, z toho byl dvakrát spontánní potrat a pak dvojčata narozená v pátém měsíci – neschopná života). Ze tří živých synů se jeden stal knězem.

Tak jaký literární žánr nám ještě chybí? Co třeba válečný román? Takže: byl jednou jeden geometr a jedna slečna učitelka…

Oba pocházeli ze severní Itálie z okolí Vercelli, z úrodné oblasti mezi Milánem a Turínem, kde se pěstuje rýže. Giovanni byl z dvanácti dětí, ale jen dvě z nich mohly vystudovat na náklady bohatého šlechtice-sponzora. Adelaida se stala učitelkou a zůstala celý život svobodná. Giovanni se stal geometrem. Ke konci 1. světové války dostal jako mladičký poddůstojník – ani ne 18letý – na starost muniční sklad a velel starším vojákům, navrátilcům z fronty. Bylo proto velmi těžké udržet kázeň a stále nad ním v případě pochybení visela hrozba vojenského soudu. Už zde se ale projevovala jeho zodpovědná povaha. Po válce a studiu na vojenské akademii v Turíně praktikoval od roku 1922 u jiného geometra. Denně našlapal na kole do práce a zpět čtyřicet kilometrů. Za tři roky si otevřel vlastní kancelář a o rok později vyhrál konkurz na místo vedoucího geometra v okrese. Měl na starost rozsáhlé území se systémem zavlažovacích kanálů pro rýžoviště. Byla to důležitá práce, na níž záviselo mnoho rolníků.

Rosetta Franzi pocházela z hluboce zbožné rodiny. Její otec musel jako nejstarší syn po smrti svého otce zanechat studií na kněze a zabezpečit rodinu. Rosetta byla druhá z jeho čtyř dětí a částečně vyrůstala i s jedenácti dětmi své ovdovělé tety. Získala diplom učitelky obecné školy, ale neživila se tímto povoláním. Její otec, zámožný rolník, nechtěl, aby jeho děti zabíraly místo jiným, potřebnějším. Rosetta ale byla „rozená učitelka“, a tak uplatňovala svůj talent a vzdělání záskoky ve škole a jako dobrovolnice prací ve farní školce, různými akcemi pro děti ve farnosti a po večerech učila dospělé číst a psát. Analfabetismus byl tehdy ještě hodně rozšířen. V roce 1927 v kostele zaujala Giovanniho a ten pak požádal jejího otce o svolení, aby se jí mohl vážně dvořit. Teprve pak mluvil s Rosettou a až do svatby nikdy nebyli spolu o samotě, vždy jen v přítomnosti někoho z rodiny. Byl to tehdejší zvyk, ale nebránil tomu, aby se snoubenci poznali a rozvinula se mezi nimi láska. Rosetta byla jemná žena se zájmem o literaturu a poezii, on vážný technik a matematik. Daroval jí spis o své profesi, aby lépe poznala, co ji čeká po jeho boku. Oba byli z podobného prostředí, oba formovala Katolická akce, „škola svatosti“ v tehdejší Itálii. Po svatbě spolu putovali do svatyně Oropa v Alpách ke slavné černé Madoně. Zde prosili mimo jiné o hodně dětí, přáli si jich dvanáct (!), i o to, aby se některé z nich stalo knězem nebo řeholnicí. Proto se rozhodli svatební noc strávit v modlitbě. Pak teprve jeli na svatební cestu do Neapole.

A nastal obyčejný život. Giovanni pronajal byt v Tronzanu v domě, kde od vraždy advokáta zednáře údajně strašilo a nikdo tam nechtěl bydlet. I Rosetta se ze začátku bála, ale kněz byt požehnal – a byl pokoj. Věděli, kdo je tam opravdu Pánem. Brzy přišel na svět (r. 1929) syn Piero, následovali 1930 Francesco, 1931 Mario, pak dva spontánní potraty a nakonec čekala Rosetta dvojčátka. Jenže dostala zápal plic a porodila v pátém měsíci dvojčata neschopná života. I ona sama zemřela 26. 10. 1934 (ještě nebyla antibiotika). Obyčejný život…

Jejich duchovní život byl prostý, stavěl na mši svaté, růženci, společné modlitbě v rodině, úctě k Srdci Páně, důvěře v Boží prozřetelnost, náboženské četbě, účasti na Katolické akci a farních aktivitách, nakolik to šlo. Děti vzpomínaly na atmosféru večerní modlitby před obrazem Panny Marie, i na to, jak se úplně odmala učily dělit nejen mezi sebou, ale třeba i s dárky od Befany (ta naděluje v Itálii) s chudšími dětmi. Rosetta říkávala: „To, na čem záleží, je konat Boží vůli.“ Příliš prosté? Možná, ale účinně to formovalo život v duchu evangelia, např. Rosetta navštěvovala mladou svobodnou matku, kterou okolí opovrhovalo a nemluvilo s ní, v té době víc než neobvyklé. Šest těhotenství během šesti let. Jemná Rosetta byla vyčerpaná a v posledním období života často plakala slabostí. Světci jsou lidé a zasazení do určité situace. Tehdy se ještě nehovořilo o přirozeném plánování rodičovství a manželé Gheddovi se ztotožnili s heslem Katolické akce: dát církvi mnoho dětí. Když Rosetta umírala, její poslední slova k blízkým byla: „Nedělejte si starosti, to je konec. Jdu do nebe. Ať se stane vůle Boží.“ Mladé matky s malými dětmi se hůř než ostatní vyrovnávají se svou možnou smrtí. Rosetta umírala tak, jak žila, v důvěře v Boha, a to i když její nejstarší syn Piero, když umírala, měl jen pět a půl roku. Její farář a zároveň zpovědník za ni sloužil mši, nikoliv zádušní, ale v bílém, k poctě andělům. Prohlásil totiž o ní, že je jistě v nebi. Toto přesvědčení v jejím kraji panuje ještě dodnes.

Giovanni byl zdrcen smutkem, ale ne zoufalý. Neoženil se, ale žil dál spolu se svou matkou – babičkou Netou, svou sestrou učitelkou – tetou Adelaidou a ještě s jednou postiženou nechodící sestrou. Babička byla pologramotná, zato velmi mateřská a teta učitelka zase vzdělaná a s pevným charakterem. Všichni žili z výdělku Giovanniho a Adelaidy, důchody pro staré a invalidy tehdy nebyly. Byla hospodářská krize a mnozí neměli na to, aby panu geometrovi zaplatili, však mu říkali geometr chudých. Staral se ještě bezplatně o ekonomiku farních děl, a tak pracoval dlouho do noci. Lidé si ho velmi vážili a stal se prostředníkem v mnoha sporech nejen o pozemky, ale i rodinných. Mohl by tedy být i patronem mediátorů. Doma žili všichni velmi skromně ve všem, i když patřili ke střední třídě. V neděli ale děti vždy dostaly malý peníz, tak na jednu zmrzlinu. Slavila se přece neděle. Doma bylo dobře, jenže ve světě a v Itálii obzvláště vládl fašismus. Pan geometr – vážený lidmi, vynikající odborník, ale horlivý katolík, účastnící se všech církevních procesí apod., ale už ne světských průvodů a akcí pořádaných fašisty (asi jako naše 1. máje), opakovaně odmítal vstup do fašistické strany. Trest na sebe nenechal dlouho čekat. A tak ačkoliv pro vdovce s nezaopatřenými dětmi platila výjimka, byl za trest povolán do armády a nastoupil jako kapitán dělostřelectva v červenci 1942 na ruskou frontu u Donu, kde Italové bojovali po boku Němců. V dopisech z fronty, samozřejmě cenzurovaných, psal o víře, mrazu –17 až –22 °C, o bídě lidí na Ukrajině; snažil se rozdávat místním, co mohl z přebytku jídla, někdy se i postil. Své doma ubezpečoval, že je v bezpečí v rukou Božích a v důvěře v Boží prozřetelnost. V posledním dopise psal, že prosí Boha, aby se k nim mohl vrátit, ale „osobně mi na tom málo záleží“ (zda se vrátí nebo ne), prosí o to vytrvale ne kvůli sobě, ale kvůli nim. Pak ruská vojska protrhla frontu a nastal ústup. Malý lazaret s těžce raněnými nešlo přemístit, a tak zde měl s umírajícími zůstat nejmladší důstojník. Kapitán Gheddo mu ale řekl: „Jsi mladý, máš život před sebou, zachraň se. Mé děti jsou v dobrých rukou.“ Přebral jeho úkol a zůstal s vojenským kaplanem a umírajícími. Datum 17. 12. 1942 je zřejmě dnem jeho smrti. Přesně to nevíme a neznáme jeho hrob. „Nikdo nemá větší lásku…“ Zachráněný důstojník advokát Pretti se později stal křesťanským politikem, nejstarší syn Piero Gheddo se stal knězem, členem misijního institutu a zároveň katolickým novinářem. V roce 2006 byl otevřen diecézní proces k blahořečení manželů, 2008 byl uzavřen a předán do Říma.

Otázky k zamyšlení

  • Jak využívám/e „obyčejné“ prostředky na cestě víry a svatosti? Např. mši svatou, svátosti, modlitbu v rodině, mariánskou úctu, růženec, život ve farnosti, společenství…
  • Na jakou atmosféru modlitby v rodině budou vzpomínat naše děti? První předškolní roky mohou vtisknout vzpomínky pokoje, radosti. Nevadí, že všemu nerozumějí.
  • Dnes nemusíme projevovat věrnost církvi podobně jako v dobách totality fašismu a socialismu, ale jsou jiné nebezpečné totality. Jak jim odolávám? Mentalitě proti životu, konzumismu, tlaku na „správné názory“? Podle průzkumu zadaného církví v některých zemích vysoké procento katolíků (ve Španělsku údajně až 90 %) neuznává učení církve v oblasti manželství, rodiny. Co my?
  • Nestydím se veřejně se přihlásit k církvi? Nebo se k ní „nefanaticky“ hlásíme jen v soukromí?
  • Jak učíme děti skromnosti a dělit se s jinými?

Modlitba vlastními slovy

Obraťte se na manžele Gheddovy, aby vám pomáhali poznávat Boží vůli v životě vaší rodiny a abyste mohli zažívat, že za všech skutečností je vaše rodina v dobrých Božích rukou.

Společná modlitba

Modlitba Svatého otce, kterou svěřil všechny rodiny světa Svaté Rodině Nazaretské:

„Ježíši, Maria a Josefe, k vám, Svatá Rodino Nazaretská, obracíme svůj žasnoucí a důvěřující pohled; rozjímáme ve vás krásu sdílení pravé lásky a poroučíme vám všechny svoje rodiny, ať se v nich obnoví divy milosti.

Svatá Rodino Nazaretská, přitažlivá školo svatého evangelia: nauč nás napodobovat tvoje ctnosti moudrou duchovní kázní, daruj nám čirý pohled, který dovede rozpoznat dílo Prozřetelnosti v každodenní realitě života.

Svatá Rodino Nazaretská, věrná opatrovnice tajemství spásy: obroď v nás úctu ke ztišení, učiň z našich rodin večeřadla modlitby a přetvoř je na malé domácí církve, obnov touhu po svatosti, podporuj šlechetnou námahu práce, výchovy, naslouchání, vzájemného porozumění a odpuštění.

Svatá Rodino Nazaretská, probuď v naší společnosti vědomí posvátného a nedotknutelného charakteru rodiny, nedocenitelného a nenahraditelného dobra. Každá rodina ať je přívětivým příbytkem dobroty a pokoje pro děti a pro staré, pro nemocné a osamocené, pro chudé a potřebné.

Ježíši, Maria a Josefe, s důvěrou vás prosíme a s radostí se vám svěřujeme.