Manželé manželům aneb manželství jako cesta ke svatosti

Texty pro společenství manželů pro rok 2015

Autorka textů: MUDr. Jitka Krausová OV, připravilo Centrum pro rodinný život.

Manželé Settimio a Licia Manelli

  • Settimio Manelli * 25. 4. 1886, † 26. 4. 1978 (v 92 letech), středoškolský profesor
  • Licia (čti Ličia) Gualandris * 13. 7. 1907, † 18. 1. 2004 (v 97 letech), žena v domácnosti
  • Svatba: 1926
  • Děti: jedenadvacet! Třináct se dožilo dospělosti, tři zemřely v dětství, pět spontánním potratem nebo mrtvorozené.
  • Kanonizační proces: zahájen 2010

V roce 2010 byl v Římě otevřen diecézní proces k možnému blahořečení manželů Manelliových, kteří přijali od Boha jedenadvacet dětí. Samotný počet (i když mnohé vede k udivenému nebo i zděšenému „cože, fakt?“) ale není důvodem k blahořečení. Tím je křesťanský způsob, jímž žili příkladně své manželství a rodičovství. Děti jsou pak důsledkem i důkazem toho, jak byli stále otevření pro Boží vůli. Plodnost přirozená i nadpřirozená plynula z toho, jak se snažili žít plně evangelium.

Jejich život by byl nejspíš na dlouhodobý sběrný dokument. Poznali se v roce 1924. Licia byla tehdy 17letá studentka, nadaná, zbožná, vážně zaujatá pro Boha. – Settimio 38letý středoškolský profesor – starší o 21 let! Vystudoval humanitní obory, nadaný, vynikající řečník, s literárním talentem. V mládí byl švihák, elegán, zaujatý různými filosofickými směry (d’Anunziem či Nietzschem). Zajímalo ho uznání, společenský úspěch, sláva. Ale jeho duchovní život… Za první světové války bojoval, získal hodnost kapitána. Možná zážitky z války také přispěly k tomu, že ho dosavadní život nenaplňoval, a tak hledal dále, až našel – u P. Pia. Obrátil se a od té doby žil opravdovým duchovním životem. Jeho hluboká a vřelá víra a modlitba prozařovaly jak jeho prací, tak díly, i všemi společenskými kontakty. Všude apoštoloval. Tím asi uchvátil Licii. Ovšem asi bychom se jako tehdejší známí ptali se znepokojením, zda takové manželství může dobře fungovat. Takový rozdíl věkový a v životních zkušenostech! Co bude, až pomine její mladistvé okouzlení šarmantním profesorem a jeho očarování půvabem nevinného mládí? Má tohle rozumnou budoucnost? Blázni, kdyby aspoň počkali! A oni počkali, brali se po dvouleté známosti, v roce 1926 a se souhlasem P. Pia. Jejich novomanželská cesta vedla k P. Piovi pro požehnání, aby si vyprosili silnou a odolnou manželskou lásku. Snad ani netušili, jak moc ji budou potřebovat. P. Pio jim předpověděl, že budou mít víc než dvacet dětí. A děti přicházely, opravdu jich bylo dvacet jedna, i když osm odešlo, některé velmi rychle, opět k Bohu. Rostly děti, rostli i rodiče. Stali se františkánskými terciáři, noviciát měli u otce Pia, který jim byl duchovním vůdcem a oporou po celý svůj život. Nazýval je dokonce „moje rodina“.

Sociologové a psychologové tvrdí, že mladé matky s mnoha dětmi nemají často prostě na to dát dětem dobrou výchovu. Ale Licia s Boží pomocí vyzrála v krásnou ženu. Vyzařovala z ní ušlechtilá vnitřní krása ženy-matky. Byla to silná žena, inteligentní, emocionální, s intuitivním chápáním, kterým dokázala často proniknout životní události, i když neměla široké vzdělání svého muže. Dle vzpomínek ji charakterizoval trvalý úsměv, neustálá modlitba a nadpřirozená láska. Stala se víc než dobrou vychovatelkou svých dětí v přirozené i nadpřirozené oblasti. Rodiče dali svým dětem veškeré abc kultury a také ABC duchovního života. Svědčí o tom i následující. Z třinácti dětí, které se dožily dospělosti, mělo osm vysokoškolské vzdělání a všechny dobré povolání. Kromě jednoho syna kněze všichni založili dobré rodiny a v rodině není rozvod nebo zabití dítěte interrupcí. Jejich syn Pio jim dal devět vnuků, z nichž šest zvolilo řeholní povolání v kongregaci založené jejich strýčkem. V současné době mají Manelliovi přes 200 potomků (dětí, vnuků a pravnuků) – to je příspěvek víry jednoho manželství proti vymírání Evropy.

Možná se v duchu ptáme: Jak to vůbec dokázali, jak to utáhli? A s platem středoškolského profesora, který navíc nebyl ve fašistické straně, naopak byl horlivý katolík, takže nějaký postup a lepší plat byly nemyslitelné. Žádné moderní, velké sociální vymoženosti, rozhodně nežili z rodičovských příspěvků, matka byla v domácnosti. Ano, bylo to těžké. Zvláště roky druhé světové války a chudá léta po ní byly velmi tvrdé, vždyť jeden čas nebylo ani na platy profesorů – a z čeho tedy žít? Obchodníci jim tehdy dávali na dluh, protože si jich vážili a věřili v čestné splacení. Boží prozřetelnost pomáhala každý den. Syn Stefano o tom napsal v novinách La Reppublica: „Jestliže by tomu tak nebylo, nešlo by to vysvětlit. Tatínek a maminka nás stále vyzývali, abychom důvěřovali v Boží prozřetelnost a doufali v její příchod k nám, jako by to byla osoba.“ Vzpomíná také, jak se ke konci války jejich otec vydal něco hledat pro svou početnou rodinu, ale ničeho nedosáhl. Když se vrátil smutný domů, vítaly ho děti vesele, dostali totiž balíček s potravinovou pomocí od spojenců (jako u nás vzpomínají staří na balíčky po válce z UNRY). Takový dar se pamatuje celý život. Stefano také vypráví, jak když měl asi deset let, „přišel otec domů a matka mu šeptem, jakoby s obavou řekla: ‚Víš, že jsem znovu těhotná?‘ A on odpověděl: ‚Jinak řečeno, Bůh rozhodl.‘“ – Rodina se denně spolu modlila, večer se shromažďovali kolem kamen uhláků nebo kolem křesla matky a modlili se spolu růženec. Večer, když maminka ještě odrecitovala večerní chvály, šla a žehnala každému dítěti už v posteli krucifixem. Její síla byla v modlitbě a tato síla dodávala dětem chuť k plnému a křesťanskému životu.

O. Pio jednou řekl, že její síla byla vyšší než manžela. A to o manželovi prohlásil veřejně, že je to muž, který žije plně evangelium! Licii ale někdy nazýval „ubohou mučednicí“. Oba manželé ale byli bezpeční ve své víře, vše brali od Boha a děkovali za každý okamžik života. Své manželství a rodičovství žili jako Boží poslání a znali dobře ducha oběti.

A ještě jinak se projevila plodnost jejich duchovního života. Syn Stefano se stal knězem a roku 1970 založil řeholní kongregaci Neposkvrněného početí Panny Marie, vycházející ze spirituality františkánské, P. Kolbeho, P. Pia a zasvěcení se neposkvrněnému Srdci Panny Marie v práci pro království Krista. Je tu linie sv. František – P. Pio – rodiče Manelli – syn Stefano – kongregace. Během několika let má kongregace v mužské a ženské větvi víc než tisíc členů. V posledních letech prošla sice krizí, ale tak tomu v rodinách, i řádových, někdy bývá. Rodiče Manelli budou, dá-li Pán, nebeskými přímluvci nejen pokrevní, ale i této zasvěcené rodiny.

Oba manželé se dožili velmi vysokého věku. Ve stáří se Settimio stáhl z veřejného života víc do ústraní a věnoval se ještě více modlitbě. Zemřel symbolicky na svátek Panny Marie Matky dobré rady, kterou uctíval. Jeho manželka ho přežila skoro o 26 let. Jako vdova působila dále nenápadně ve své rodině jako matka, babička, tchyně a prababička svou láskou, modlitbou a obětí.

Otázky k zamyšlení

  • Odkud beru/bereme sílu k životu v manželství a rodičovství? Beru ji (i) z modlitby? Nezkracuji třeba modlitbu opakovaně s tím, že raději v té době něco udělám? – A v rodině je stále co dělat, že ano?
  • Mám/e duchovní oporu v nějakém společenství, v zpovědníkovi, duchovním vůdci – doprovázejícím apod.? Vím o potřebě i duchovní pomoci?
  • Snažím se vychovávat své děti, příp. vnoučata příkladem své modlitby, víry a důvěry v Boha?
  • Nakolik do svých starostí o zabezpečení rodiny pouštím důvěru v Boží pomoc? Jakou roli u nás hraje důvěra v Boží prozřetelnost? (Nebeská pojišťovna neslibuje pohodlný život, ale Boží pomoc vždy)… A co věta: „Dělám, co mohu, a vše svěřuji Bohu.“ Co si o tom myslím?

Modlitba vlastními slovy

Ve společné modlitbě chvalte Boha za to, v čem vás svátost manželství posiluje. Poproste manžele Manelliovy o pomoc v tom, čeho se Vám nedostává, zvláště za ta místa, kde ještě nedokážete plně důvěřovat Boží prozřetelnosti.

Společná modlitba

Bože, náš Otče, děkujeme Ti za příklad manželů Manelliových a prosíme Tě, abychom podle jejich příkladu se snažili žít věrně podle evangelia a utíkali se k Tobě vždy a ve všech okolnostech s důvěrou v Tvou prozřetelnost. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.