Manželé manželům aneb manželství jako cesta ke svatosti

Texty pro společenství manželů pro rok 2015

Autorka textů: MUDr. Jitka Krausová OV, připravilo Centrum pro rodinný život.

Manželé Luigi a Maria Beltrame Quattrocchi

  • Luigi * 12. 1. 1880, † 9. 11. 1951 (v 71 letech)
  • Maria (rozená Corsini) * 24. 6. 1884, † 26. 8. 1965 (v 81 letech)
  • Děti: čtyři
  • Svatba: 25. 11. 1905
  • Blahořečení: 21. 10. 2001, památka v římské diecézi je 25. 11. v den výročí jejich sňatku. Pro univerzální církev jsou data jejich uctívání ponechána shodně s daty úmrtí.

Quattrocchiovi (čti kvatroki) byli první manželé (mimo mučedníků), kteří udělali spolu i krok na oltář, tedy byli spolu blahořečeni. Prefekt kongregace pro satořečení kardinál J. Sarravía Martins tehdy vysvětlil, že není možno oddělit jejich zkušenost svatosti, kterou žili spolu v manželství, a proto ani „jejich mimořádné svědectví života nemůže být prezentováno odděleně“. Jací asi tedy byli?

Ze začátku je to trochu jako nějaká love story z lepších kruhů, vhodná do románů pro ženy. Ona urozená půvabná mladá dáma, inteligentní, vzdělaná, vybraného chování, živé povahy; on neodpovídá původem, ale je velmi nadaný začínající advokát s kariérou před sebou. Setkání v Římě při společenské příležitosti. Hezká scéna, ne? Tak tedy: Maria se narodila ve Florencii do aristokratické rodiny. Rod Corsini, významná šlechtická rodina v Itálii, je znám už od 13. století. Mezi jeho členy byli nejen významní politici, ale i jeden papež v 18. století a také svatý Ondřej, karmelitán a biskup ze 14. stol. Otec Marie byl důstojník a záhy byl přeložen do Říma, kde pak Maria vyrůstala. Byla nadaná hudebně a hlavně literárně. Už v 18 letech publikovala první literární práce (eseje o křesťanské rodině) a obojí – psaní i téma křesťanské rodiny – jí zůstalo po celý život. Při jednom společenském setkání ji spatřil o čtyři roky starší nastávající advokát Luigi Quattrocchi a slíbili si občasnou výměnu korespondence (ta pak trvala intenzivně 46 let!). Asi po roce si pak vyznali lásku a vztah pokračoval. Na jaře 1905 byly zásnuby a 25. 11. 1905 svatba v poutní římské bazilice S. Maria Maggiore.

Luigi se narodil v sicilském velkoměstě Catanii. Vystudoval práva s vynikajícím prospěchem a stal se excelentním právníkem. Jeho rodiče byli praktikující katolíci, byl vychován ve víře a byl vždy věřící katolík, ale před vztahem s Marií nebyl ve víře aktivní. Zato Maria žila už hlubokým duchovním životem, jehož pramenem byl zejména eucharistický Ježíš. V  Luigim viděla přímého, čestného, dobrého muže. Její víra a  modlitba ho brzy ovlivnily, takže se stal také horlivým ve víře. Od počátku manželství byla pak centrem denní mše svatá a společná večerní modlitba, zejména růžence. Modlitbu vedl Luigi. l

Po  svatbě bydleli v  centru Říma v  domě společně s  Mariinými rodiči i  prarodiči a zanedlouho i se svými dětmi. Vztah čtyř generací v domě byl nesen duchem vzájemné vlídnosti. Možná si řekneme, že měli všichni dost prostoru, nebyli namačkáni v jednom bytě a jedné kuchyni, to pak jde být k sobě laskaví. Samozřejmě je v tom kus pravdy, ale zároveň není. Vždy záleží na lidech, jejich vzájemné úctě a lásce. I dva lidé v paláci se nemusejí snést.

Luigi jako brilantní právník postupoval v kariéře a nakonec se stal zástupcem hlavního státního návladního Říma a přebíral také mnohé jiné funkce. Ve svém postavení spolupracoval i  s  mnoha politiky, včetně ministerského předsedy Gasperiho. Vždy se věnoval svému povolání s velikou zodpovědností a čestností. V kruzích policie se tento Sicilan těšil veliké úctě jako nezkorumpovaný, zásadový člověk. Že nebylo snadné v jeho prostředí obstát s čistým štítem, je asi jasné nám všem. To by se asi zase dobře vyjímalo v nějakém filmu s temnými intrikami a mafií.

Ve  volnu navštěvoval večerní kurzy teologie a  působil v  katolických organizacích. Maria se angažovala v Katolické akci a jiných organizacích, především jako pedagogická spisovatelka, a  v  katechezi žen v  římských farnostech. Přes svůj původ dokázala najít dobře společný tón s obyčejnými ženami z lidu a také pomáhala potřebným, např. v chudých předměstích Říma ve spolupráci se skauty.

Měli čtyři děti. Nejstarší Filip se narodil 1906, druhá Stefanie 1908, Cesare 1909 a poslední Enriquetta 1914. S jejím příchodem na svět nastala dramatická situace. Lékaři zjistili u Marie v tomto těhotenství vážnou vadu – vcestnou placentu – a v tehdejší době byla minimální naděje (asi jen pět procent), že by dítě v pořádku donosila. Byl ohrožen život matky a odborníci doporučovali terapeutický potrat pro záchranu života. Přesto se manželé neseni duchem víry rozhodli dát dítěti šanci k životu a Maria po velkém utrpení přivedla Enriquettu na svět v osmém měsíci. Později vzpomínala Stefanie, jak byli jako malé děti v kostele mimoděk svědky toho, jak jejich otec plakal ve zpovědnici. Hrdinské rozhodnutí – „ano“ k životu – přes všechnu bolest posunulo život manželů dál od dobrých, aktivních křesťanů na cestu svatosti. Byl to i podnět k dalšímu méně obvyklému kroku.

V roce 1916 složili manželé doživotní slib čistoty a rozhodli se pro aktivnější službu v apoštolátu. Všimněme si, že to ale nebyl náhlý akt pod dojmem toho, co prožili, nebo jen jakási „preventivní antikoncepce“, ale byl to akt promyšlený, promodlený a odsouhlasený duchovním vůdcem, rozhodnutí zrálo dva roky. K takovému kroku je třeba zvláštní Boží volání. Po té se jako by ještě více uvolnila energie. Jen vypočítat všechny jejich aktivity by zabralo mnoho místa, zvláště u Marie. Rozvinula se její spisovatelská, přednášková, výuková a charitativní činnost. Pracovala jako dobrovolnice u nemocných, jako dobrovolná ošetřovatelka Červeného kříže a v době etiopské války i u zraněných vojáků, pro- šla potřebnými kurzy a udělala si řidičák, aby mohla jezdit s pojízdnou ambulancí. Oba pracovali v  hnutí Movimiento de Renacimiento Cristiano (křesťanské obnovy) hlavně na poli rodiny. Pro tuto oblast napsala mnoho brožurek.

Dobře, ale co doma? Nebyl to nějaký útěk? Ne, nezanedbávali vlastní rodinu. Děti později svědčily o atmosféře v jejich rodině: „Náš rodinný život nebyl ničím mimořádný, byl normální, i  se svými slabostmi… Byli jsme rodina otevřená přátelům a  pokoj pro hosty byl skoro stále obsazen, v dobách války a nouze po ní jsme byli otevření všem, kdo potřebovali pomoc“ (syn Filip). „Co bylo mimořádné, to byla spiritualita mých rodičů, doma bylo vždy klima nadpřirozené, radostné i  vážné“ (syn Cesare). Toto klima jistě působilo i na to, že kromě Enriquetty si všechny děti zvolily duchovní povolání. V roce 1922 všechny tři děti vyjádřily rozhodnutí zasvětit se Bohu a rodiče je v tom s radostí podpořili. Filip se stal knězem – Mons. Tarsicio, Stefanie benediktinskou mniškou – sr. Marie Cecílie, a Cesare trapistou jako P. Paolino. Enriquetta, která měla slabší zdraví, zůstala svobodná s rodiči.

Luigi zemřel roku 1951 na infarkt (třetí po dvou v letech 1941 a 1944). Maria nesla ve víře bolest dočasného oddělení a pokračovala dále v apoštolátu. Na radu svého duchovního vůdce, známého dominikána P.  Garrigou-Lagrange, se zapojila do  hnutí „Frente de la Família“ a pracovala na obraně integrity rodiny. Zemřela 26. 8. 1965. Dlouholetá korespondence manželů dosvědčuje jejich vzájemnost, růst v lásce, naději, silný citový vztah a prohlubování duchovního spojení. Už v roce 1919 ve svých 35 letech Maria při vážné nemoci, kdy jí hrozila smrt, napsala dva dopisy manželovi a dětem, své duchovní poselství, a jsou to mystické stránky. Ale tyto hlubiny duchovní nezabránily aktivní službě a normálnímu životu manželky a matky. Naopak, hlubiny byly zdrojem. A tak to u opravdové duchovní hlubiny také je, dosvědčuje ji ne mimořádnost, ale život.

Blahořečeni byli 21. 10. 2001 Janem Pavlem II. v Římě a na kanonizaci mohly být přítomny i jejich tři děti ve věku 95, 92 a 87 let, jen Stefanie zemřela dříve. Beatifikace se uskutečnila symbolicky na 20. výročí vydání encykliky o rodině Familiaris consortio. Jan Pavel II. tehdy zdůraznil, že „s plnou odpovědností přijali úlohu spolupráce s Bohem“ a že nikoliv mimořádnost, ale „obyčejný život žitý neobyčejně“ byl důvodem jejich kanonizace.

Otázky k zamyšlení

  • Vím, že svatost je obyčejný život žitý neobyčejně, takže ne něco zcela mimo obzor obyčejných křesťanů? Nehledám svatost v něčem jiném?
  • Myslím si, že jsou oblasti, kde křesťan nemůže zůstat „čistý“ (policie, obchod, právo, politika atd.)?
  • Prožili jsme ve  svém životě, v  manželství situaci, která vyžadovala těžké, možná heroické „ano“? Jak se to odrazilo v našem životě?

Modlitba vlastními slovy

Obraťte se k  Marii a  Luigimu Quattrocchi s  prosbou, aby Vám byli povzbuzením ve Vašem každodenním životě, aby Vám pomohli vidět obdarování, které Vaše rodina dostala, a způsob, jak je konkrétně rozvíjet.

Společná modlitba

Bože věčné lásky, Ty jsi stvořil muže a ženu ke svému obrazu a jsi Tvůrcem zázraku manželství. Děkujeme Ti za blahoslavené manžele Luigiho a Marii Quattrocchi a jejich příklad svatosti. Na  jejich přímluvu prosíme o  milosti potřebné ke  společnému růstu ve víře, naději, lásce a k výchově dětí k životu podle Boží vůle. Prosíme o to skrze Tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista, který miluje všechny lidi. Amen. Maria a Luigi, orodujte za nás.