Manželé manželům aneb manželství jako cesta ke svatosti

Texty pro společenství manželů pro rok 2015

Autorka textů: MUDr. Jitka Krausová OV, připravilo Centrum pro rodinný život.

Manželé Henry a Agnes Casolani

  • Henry Casolani * 25. 11. 1917, † 29. 1. 1999 (v 82 letech)
  • Agnes, rozená Vassallo * 11. 10. 1915, † 13. 7. 1992 (v 76 letech)
  • Svatba: 19. 4. 1944
  • Děti: jedna dcera – řádová sestra

Je zima, tak pojďme na krásný slunný ostrov – na Maltu. Je to vlast dalších služebníků Božích, manželů Casolani.


Dějištěm jejich života je Malta, ostrov či spíše souostroví v Středozemním moři. Vystřídaly se tu v historii mnohé národy, včetně Féničanů, po nichž asi zůstal semitský jazyk (psaný ale latinkou). Od roku 1530 Malta patřila rytířskému řádu, který po ní získal jméno, pak se stala roku 1800 britskou kolonií a od roku 1964 je samostatným státem. Je členem EU a zároveň britského Commonwealthu. Kromě maltštiny se tu hovoří anglicky. Katolické vyznání je naprosto převažující, tj. 98 %!


Harry, jak se říkalo Henrymu, se narodil ve Vallettě – hlavním městě Malty. Jeho otec byl vydavatelem místního deníku, vážený občan. Zemřel, když měl Harry 24 let. Harry měl o dva roky starší sestru Juliettu, která se stala operní pěvkyní. Inéz, tak se zase říkalo Agnes, měla dva bratry a dvě sestry. Její otec vyučoval hudbě, byl varhaníkem, kapelníkem, ale také maloval. Zemřel, když měla 22 let. Oba vyrůstali v kulturním a také velmi zbožném prostředí. Rodina Inéz byla jen méně majetná. Harry byl už v dětství klidný, zdvořilý, vyhýbal se klukovským potyčkám. Dobře studoval, rád kreslil a vystudoval Uměleckou školu malířství a sochařství ve Vallettě. Kvůli známosti s Inéz odmítl další studium v Itálii a nastoupil roku 1934 do veřejné správy jako projektant. Tam zůstal kromě válečných let, kdy sloužil v armádě, až do odchodu do důchodu v roce 1977. Inéz byla veselá, inteligentní dívka, s velkým nadáním pro jazyky. Získala stipendium na výběrovou vyšší školu, v 16 letech složila oxfordské juniorské zkoušky, a získala tak oprávnění vyučovat angličtinu, italštinu, historii, matematiku a náboženství. Od svých 18 let vyučovala na škole jako první rodilá Malťanka.


Poznali se velice brzy, protože bratr Inéz John byl Harryho kamarád. Postupně běžné přátelství mladých lidí přerostlo v zamilovanost. Období jejich známosti ale spadalo do těžkých let války. Malta byla jako nepotopitelná letadlová loď a hrála velkou strategickou roli ve 2. světové válce. A taky za to platila. Přitom na začátku války měl ostrov jen tři bojeschopná letadla, symbolicky lidmi nazvaná Víra, Naděje, Láska. To se samozřejmě rychle změnilo. Ve velké bitvě o Maltu byla Malta systematicky bombardována soustředěnými nálety ze Sicílie po celých pět měsíců. Byla poškozena veliká část budov a mnoho obyvatel zemřelo. Zároveň blokádou ostrova bránili nepřátelé jeho zásobování, takže ostrov byl opakovaně na pokraji vyhladovění. Ale ani stálá nejistota, ani hlad Malťany nezlomily. Všechno obyvatelstvo Malty bylo proto vyznamenáno za statečnost nejvyšším britským vyznamenáním, svatojiřským křížem, už během války. Takže i naši manželé byli hrdinští rytíři sv. Jiří v boji s nacistickým drakem. Jistě po celý život vzpomínal Harry, jak po vybombardování školy, kde učila Inéz, ji šel hledat mezi trosky, ale ona se s dětmi zachránila a odešla jinudy. Oba také sloužili v armádě. Harry od počátku války, mimo jiné v nebezpečné pozici stráže v přístavu, Inéz později dobrovolně nastoupila k letectvu jako civilní personál – mimo jiné i pro zlepšení finanční situace rodiny. Konečně po válce – tedy aspoň pro Maltu – se 19. 4. 1944 konala svatba. V údobí všeobecného nedostatku měla nevěsta, členka královského letectva, šaty ušité z hedvábí padáku. Ženich pak v sakristii žertoval, že kdyby nesestřelili letadlo, nebyla by ani svatba…


Po svatbě už Inéz zůstala doma. V lednu 1945 se narodila dcerka Cecilie Mary. Pro Harryho to byl nejkrásnější den jeho života, nezastínil jej ani pozdější den jeho zázračného uzdravení. Přestože oba milovali děti, zůstala Cecilie jedináčkem. O to víc byla milovaná a o to více projevovali rodiče opatrnost i obavy, ale nerozmazlovali ji. Snažili se, aby z ní vyrostl skromný člověk s pevným charakterem. Maminka jí říkávala: „Bůh nám Tě jen půjčil. Chci mu Tě vrátit jako dobrého milujícího člověka.“ Inéz uplatňovala své pedagogické nadání v péči nejen o Cecilii, ale i o další děti v širší rodině a v sousedství. Jako první také na Maltě zaváděla prvky výuky dle metody Montessori. Později se oba starali o prasynovce jako o svá vnoučata a také o mladou rodinku v sousedství, kde se stali strýčkem a tetičkou. Oba manželé byli společenští, měli mnoho přátel a zvláště úzké vztahy v širší rodině. Ve skupině navštěvovali slavnosti svatých na venkově, slavené s celou jižní parádou. S přáteli a příbuznými jezdili na letní byt na venkov. Cecilie tedy nebyla izolována. Když měla 12 let, vydala se rodina na velkou zahraniční cestu – pouť Itálie, Lurdy, Španělsko, Fatima a zpět. Zastávky kulturně historické, pobyt na pláži, ale hlavně pouť, známé svatyně. Veliká událost pro dospívající dívku. Snad i to přispělo k tomu, že Cecilie v 19 letech odjela do Marseille do noviciátu sester sv. Josefa. Stala se řádovou sestrou a pracovala pak na Maltě. Jak těžko se někdy dnes i věřící rodiče smiřují s odhodem dítěte do kláštera. To nebyl případ jejích rodičů, vždyť se o milost řeholního povolání – podle vůle Boží – modlili. Přijali ji od Boha a dali Bohu zpět.


Harry s Inéz se snažili být denně na mši svaté, modlili se spolu, spolupracovali ve farnosti, využívali svých darů. Harry výtvarného talentu a Inéz psala různé články do farního časopisu. Harry kromě války pracoval vždy jako projektant. Byl v práci poctivý, až skrupulózně svědomitý. Nadřízení si ho vážili, dokázal taktně poradit i mladým architektům a dobře vyjít i s čínskými inženýry při stavbě důležité silnice. Měl proto na starosti závažné projekty. Mezi kolegy byl oblíbený i přes svou náročnost. Zval denně k společné modlitbě, připomínal svátky, ale také měl vždy po ruce dobrý slušný vtip. Při neslušném vtipu ale demonstrativně odešel. V roce 1971 Malta přecházela na desítkovou soustavu a měnu. Harry se stal členem odpovědné komise a grafikem kampaně. Jeho logo, mapa Malty jakoby probodená písmenem D, bylo velmi úspěšné. Do důchodu odešel v 60 letech a nadále se věnoval rodině a službě v církvi. V roce 1984 se manželé přestěhovali do domu sester v Rabatu, aby byli blízko dceři a zároveň ji nezatěžovali péčí o sebe, až bude třeba. S láskou mysleli dopředu a vzdali se svého milého bytu, kde byli 20 let. V domově si zařídili pokoj podle sebe a byli spokojeni z blízkosti Eucharistie, z kaple v domě. Pořídili si také televizor, aby byli informováni o světě. Dál pomáhali podle svých sil v kostele a občas i s dětmi v klášterní škole. Harry trpěl od svých 48 let cukrovkou. V roce 1989 se náhle projevilo silné zhoršení zraku a byla zjištěna diabetická retinopatie a makulární degenerace (dvě prakticky tehdy neléčitelné oční nemoci). Mohl číst jen se silnou lupou a hrozilo mu oslepnutí. To bylo pro něho velmi těžké. Na podnět Inéz začal prosit o přímluvu ctihodnou Marii Adeodatu Pisani, benediktinskou mnišku z Mdiny na Maltě, o jejíž blahořečení se usilovalo. Harry se nejen modlil, ale plně se zapojil do pomoci procesu. Inéz žertem řekla o Adeodatě: „… naštěstí už je v nebi, jinak bych musela žárlit.“:-) V létě 1992 Inéz zemřela na letním pobytu na srdeční potíže, kterými roky trpěla. Harry už pak nikdy nejel na letní pobyt, i když ho fyzická aktivita neopustila. 29. 12. 1992 mohl při slavnostní mši opět jasně číst a lékaři potvrdili nečekané, nevysvětlitelné navrácení zraku. Stav nadále vydržel. Vděčný Harry mimo jiné složil k poctě s. Adeodaty dvě poémy, z nichž jedna se stala po jejím blahořečení oficiálním hymnem k ní. Takové společenství svatých v praxi. Harry zemřel roku 1999 v 82 letech. Odešel za svým přítelem Ježíšem, s Nímž se nikdy nerozloučil. Byl zahájen diecézní proces k blahořečení obou manželů.

Otázky k zamyšlení

  • Jaký jsem ve svém zaměstnání? Jaký jsem ve vztahu k práci samé, k nadřízeným, ke kolegům, k podřízeným? Promítá se má víra do práce a vztahů v ní? A co modlitba (podle okolností skrytá či veřejná) – a také co Boží dar humoru? – Umím ale dát najevo i svůj nesouhlas?
  • Jaké události, zážitky připravujeme pro děti a spolu s nimi v dospívání, které jim mohou pomoci na cestě víry? Oslavy svátků, různé poutě tradiční i netradiční a co dalšího? Předejme si navzájem zkušenosti a nápady.
  • Mám osobní vztah k některým svatým? Jak se projevuje?

Modlitba vlastními slovy

Manžele Casolani poproste, aby byli vašimi patrony v dobrých pracovních vztazích i ve vaší snaze o dobré předávání víry dětem.

Společná modlitba

Věčný Otče, Ty jsi stvořil svět a předal ho lidskému rodu. Dej, abychom byli moudrými a dobrými správci všeho nám svěřeného v práci, v církvi a ve společnosti.
Ty jsi, dobrý Otče, svěřil ženu muži a muže ženě a oběma jsi svěřil děti. Veď nás svým Duchem, abychom si nepřivlastnili nic svěřeného a s láskou se odevzdávali jeden druhému jako dar. Prosíme o to na přímluvu Panny Marie, sv. Josefa a všech svatých manželů skrze Krista, Tvého Syna a našeho Pána. Amen.