Manželé manželům aneb manželství jako cesta ke svatosti

Texty pro společenství manželů pro rok 2015

Autorka textů: MUDr. Jitka Krausová OV, připravilo Centrum pro rodinný život.

Manželé Eugenio a Marina Balmori

  • Eugenio Balmori * 7. 7. 1900, † 14. 5. 1946 (v 46 letech)
  • Marina Cinta Sarrelangue * 9. 3. 1909, † 29. 9. 1988 (v 79 letech)
  • Svatba: 11. 11. 1937
  • Děti: pět – dvě dcery a tři synové, z nich jeden je diecézní biskup

Je už po prázdninách, ale vypravme se přesto daleko za exotikou do země slunce, barev, vášní, ale i všudypřítomné smrti nejen jako cukrové lebky na Dušičky. Do země obdivuhodného zjevení Panny Marie. Už víte kam? A co se tak seznámit s vášnivým a přitom romantickým příběhem Mezi láskou a nenávistí? Ano, „mezi láskou a nenávistí“ vystihuje příběh nejen našich manželů, ale vlastně i jejich vlasti – Mexika. Představme si hrdiny:

Eugenio se narodil v roce 1900 v San Louis Potosí ve vnitrozemí Mexika jako prvorozený. Jeho maminka zemřela po porodu šestého dítěte a tatínek se znovu oženil. Měl celkem deset mladších sourozenců. Otec byl zaměstnán v ropném průmyslu, takže rodina měla relativně dost peněz, ale při tolika dětech jich nikdy nebylo dost. Eugenio ve 22 letech přerušil studia strojírenství, aby nastoupil do americké ropné firmy jako projektant.

Ve dvacátých a třicátých letech vrcholilo v Mexiku jedno z největších novodobých pronásledování církve. Mexická revoluce byla už od roku 1910 nepřátelská církvi; ústava z roku 1917 zrušila řády, církevní školy, omezila církvi majetek a kněžím občanská práva, bohoslužby směly být jen v kostele. V roce 1921 zorganizovala vláda dokonce atentát na Pannu Marii Guadalupskou bombou v kytici, ale nějak se nezdařil. Od roku 1926 pak tvrdé zákony v podstatě znemožnily kněžím i bohoslužebnou činnost absurdními podmínkami souhlasu, navíc různými v jednotlivých mexických státech (nesměli mít třeba církevní střední a vysokou školu, někde by museli mít manželky!), vojsko ničilo kostely. Někde bylo trestné i učit děti modlitbě, mít doma náboženské obrazy či vyslovit slovo Bůh. Zprvu pokojné protesty katolíků přešly v ozbrojené povstání tzv. cristeros. Mexiko dalo ve 20. století církvi řadu mučedníků, duchovních i laiků – i 15letého chlapce! Umírali (mnohdy po mučení) nejčastěji s výkřikem Viva Cristo Rey! Ať žije Kristus Král! Atmosféru nám přibližuje i Graham Green v románu Moc a sláva, byť jeho nehrdinský hrdina je kněz opilec. I přes dohodu zprostředkovanou USA roku 1929 vraždění pokračovalo, vše ustupovalo až od konce třicátých let a drobné administrativní dozvuky byly do konce devadesátých let. V jedné knize o Mexiku z roku 2005 jsem se k tomu dočetla jen dvě věty ve smyslu, že „mezi státem a církví byly napjaté vztahy“!? Zajímavě vyjádřeno. Svět nechce o pronásledování církve slyšet, pokud se mu to ovšem právě nehodí do politického plánu.

Nenávist, smrt a její stálá hrozba – to bylo dlouhá léta pozadím tohoto romantického a dramatického příběhu. Eugenio nebyl ozbrojený cristero, ale opravdový Kristův bojovník ano! S hrozbou zatčení, smrti v zádech založil 18 tajných katechetických středisek, schovával kněze doma a psal na obranu víry a církve. Roku 1931 byl přeložen do Coatzacoalcos (dále C.) Toto tehdy ropné městečko leží u ústí stejnojmenné řeky do Mexického zálivu a je dnes i turistickým centrem. I zde pokračovala jeho tajná služba. S povolením místního biskupa Eugenio doma uchovával Eucharistii, kterou pak nosil nemocným. V ilegální církevní službě se také poprvé setkal s Marinou.

Marina se narodila v Acayucanu jako třetí ze dvanácti dětí. Od 13 do 15 let studovala na koleji v Tacubě, vyučila se krejčovství a po návratu domů učila dívky šít. Později pracovala v C. jako učitelka ve škole a zároveň jako instruktorka v agentuře firmy Singer – šicí stroje. Tajně katechizovala a přes velké riziko tak působila 5 let. V květnu 1936 začali Eugenio a Marina spolu chodit. Krátce poté Eugenia zavedla práce do Mexiko-City a Marina mu psala: „Zdá se, že život se stal pro mne krásnějším při vědomí, že miluji a Ty mne miluješ a že dobrý Bůh žehná a podporuje naši lásku.“ Eugenio odpověděl: „Později až budeme sjednoceni, mé poslání bude tě milovat a vidět, že naše poslání je setkávat se ve věrné radosti, která nikdy nekončí, protože je prodloužena až do nebe.“ Krásné vyjádření naděje křesťanského manželství. Chtěli žít v lásce s cílem formovat křesťanský domov. Po půlroce se sice Eugenio vrátil, ale Marina odešla pomáhat rodičům. Konečně v listopadu 1937 mohli uzavřít sňatek ve znovuotevřeném farním kostele při první veřejné mši svaté.

Eugenio ale po znárodnění ropných firem roku 1938 ztratil práci, a proto se přestěhovali do Mexico-City, kde se jim během čtyř let narodily tři děti. Přesto Eugenio ještě spolupracoval s otci misionáři josefíny na stavbě kostela sv. Jana Křtitele a také jako katechista a šířil katolický tisk. V roce 1942 se kvůli Eugeniovu zaměstnání stěhovali zpět do C. Na několik měsíců ale museli být kvůli jeho práci od sebe. Tehdy psal Eugenio Marině: „Můj jediný cíl je to, proč jsme na světě – já tě budu vždy milovat, jako ty mne miluješ. Bohu díky jsme velmi šťastní. Věř mi, že náš dům bude kaplí lásky, kde nebude jiný ideál než myslet na Boha a milovat nesmírně jeden druhého.“ V C. realizoval Eugenio z pověření faráře stavbu kostela sv. Josefa, který se stal později diecézní katedrálou. Zde se narodily ještě dvě děti, poslední dítě 20 dní před jeho smrtí. 12. 5. 1946 měl Eugenio autonehodu a za dva dny v nemocnici zemřel. Pohřben byl nejprve jinde, do kostela sv. Josefa byly jeho ostatky přeneseny v roce 1954. Vdova s pěti dětmi se pak přestěhovala do Mexiko-City, aby ve velkém městě snadněji uživila rodinu. Pracovala v továrně, v obchodech, ve vyšším věku v kině. Zajistila dětem dobré křesťanské a lidské vzdělání a výchovu. Všechny děti vystudovaly a získaly dobré povolání, dvě dcery měly obchodní vzdělání a ze tří synů se stali inženýr, architekt a syn Roberto Octavio byl roku 1970 vysvěcen na kněze. Jeho svěcení v Římě se Mariana mohla zúčastnit. Nyní je biskupem ve státě San Louis Potosí, v diecézi Ciudad Valles. Marina zasvětila své vdovství Bohu. Spolupracovala s otci josefíny a v různých spolcích. Byla ženou modlitby a práce, měla vždy dveře otevřené pro všechny. Inspiraci k životu i k radám pro druhé hledala v rozjímání Písma a oporu v Eucharistii. Svůj duchovní život vyjádřila ve více než stovce básní, dopisech a deníku. Marina zemřela v 79 letech a byla pohřbena v Mexiko-City, ale roku 1997 byly její ostatky přeneseny k manželovi do katedrály sv. Josefa v C. Diecézní proces ke svatořečení manželů byl otevřen v roce 1998.

Po mnoha desetiletích napsal syn biskup o svých rodičích: „Jako dvě sbíhající se cesty, tak se Eugenio a Marina setkali v Bohu, formovali manželství ve víře a lásce, založené na Eucharistii, ozářené jejich apoštolskou zkušeností katechistů, a s neustálou touhou získat všechny duše pro Boha.“ A přidal, že jeho rodiče toužili znát a konat Boží vůli za všech životních situací. Následovali Krista, žili křesťanský život plný víry, a to aktivně v církvi. Tak popsal jejich spiritualitu. V jejich duchovním životě měla velký význam úcta k Panně Marii (zvláště v podobě P. M. Guadalupské) a ke sv. Josefovi, Eucharistie, spojení s církví. Eugenia trápila náboženská lhostejnost okolí. Mnoho svých spolupracovníků přivedl na cestu hlubší víry. Oba dělali prostě to, co jim doporučoval Pán: evangelizovat a milovat. K pátému výročí svatby napsala Marina báseň Nové duše, ve které vidí stálou obnovu jejich duší jako dílo Boží a připodobňuje jejich duše k diamantům zraňovaným broušením, ale tak stále uchovávajícím vyzařující světlo. A toto světlo Boží vyzařuje z jejich života dodnes.

Otázky k zamyšlení

  • Vím něco o utrpení církve jinde ve světě než v komunistických zemích? O dnešním pronásledování církve? Zajímá mne to? Jak se k tomu stavím?
  • Vzpomeňme si na příklady manželů, rodin z minulého režimu, kteří se také snažili prostě evangelizovat a milovat i přes nepřízeň doby a pronásledování. Uchováváme a předáváme jejich příběhy dětem a vnoučatům? Živá historie brání příští manipulaci.
  • Co mi/nám brání evangelizovat a milovat způsobem pro nás vhodným (aktivitou, příkladem, modlitbou) a v souladu s církví? Jde něco změnit?

Modlitba vlastními slovy

Obraťte se na manžele Balmoriovy, aby vám pomáhali žít dobře s církvi i pro církev tam, kde jste.

Společná modlitba

Všemohoucí Bože, Králi světa, děkujeme Ti za všechny věrné pronásledované křesťany a prosíme na přímluvu všech mučedníků o svobodu pro víru a církev všude, kde je pronásledována. Dej nám sílu být věrnými v našich menších nepříjemnostech a vědomí jednoty naší rodiny – církve. Skrze Krista, našeho Pána.

Ať žije Kristus král! Maria, královno mučedníků, oroduj za všechny pronásledované křesťany.