Zamyšlení nad zastaveními křížové cesty vhodné i ke zpytování svědomí od R.D. Martina Sklenáře (http://masklen.webnode.cz/).

I manželství s sebou nutně přináší různé pády. Okamžiky, kdy se ti dva prostě nepohodnou, kdy se dostanou do sporu, kdy se pohádají. Jak taková hádka vypadá, pochopitelně závisí na tom, zda jsou ti dva cholerici, či flegmatici, zda spory řešit umí, či před nimi utíkají…

Hádka je vždy určitou bolestí. I když je dobré říci, že mnohdy je také radostným poselstvím toho, že těm dvou na sobě záleží – že se o těch věcech prostě chtějí bavit (nejhorší totiž je rezignace, kdy už mi ani spor s druhým za to nestojí).

Ježíš na své cestě několikrát upadl. Je třeba si uvědomit, že i v našem manželství několikrát upadneme. První pád bych právě nazval pádem hádky. A to ne ani tak z pohledu samotného sporu, ale z pohledu, že v takové hádce děláme častokrát různé „fauly“ vůči druhému.

Dovolil bych si hádku určitým způsobem přirovnat k válce. Když budeme hovořit o válce, budeme říkat, že je to krajní „řešení“, krajní situace, tedy ne řešení, které se užívá běžně (dennodenně). Zároveň ale budeme zdůrazňovat, že i ve válce platí různá pravidla. Jsou odlišná od těch, která platí ve společnosti obvykle (žádný voják například nebude souzen za to, že v bitvě zastřelil nepřítele), ale přesto pravidla existují. Nesmí se střílet na toho, kdo se vzdává, nesmí se střílet na ty, kteří nesou zvláštní označení (lékaři, kněží…) a tak bychom mohli pokračovat.

Stejně tak můžeme říci, že i v hádce platí různá pravidla. V hádce například řešíme spor, který mezi námi je, žádný jiný. Do sporu tedy nemícháme věci dávno minulé nebo věci, které se v tuto chvíli neřeší – nenabalujeme onen spor. Rovněž tak v hádce také řešíme problém a nikoli útočíme na druhého. Cílem hádky není druhého znemožnit, porazit, ale s druhým se domluvit. Nadávky a urážky typu „ty krávo, ty jsi blbá, ty jsi nemožný…“ do hádky prostě nepatří. A tak bychom mohli v představování jednotlivých pravidel ještě pokračovat.

Ano, každé manželství se dostane do situace, kdy se ti dva pohádají. Kdy se dostanou do sporu. Ale z každého sporu je třeba povstat. Ne zdeptaní, ale rozhodnutí společně kráčet dál.